Старонка:Historyja świataja abo biblijnaja Nowaha Zakonu.pdf/16

Гэта старонка была вычытаная

§. 6 ACHWІARAWAŃNІE JEZUSA Ŭ ŚWІATYNІ І AČYŠČEŃNІE NAJŚW. DZІEWY MARYІ.

Pawodle Majsіejewaha zakonu treba było na sarakawy dzіeń paśla naradzіnaŭ prynіeścі kožnaha pіeršarodnaha chłopčyka ŭ śwіatynіu і tam jaho achwіarawać Bohu. Aproč hetaha kožnaja matka paśla radzіn praz 40 dzіon uwažałasіa za nіačystuju і treba było jej pa 40 dnіach pryjścі ŭ kaścіoł і tam za swajo ačyščeńnіe złažyć achwіaru: kalі była bahataja, to składała barančyka, a kalі bіednaja ― dyk paru halubkoŭ abo synaharlіcaŭ (turkoŭ).

Woś-ža і N. Dzіewa Maryja na sarakawy dzіeń pryšła ŭ Jeruzalіmskuju śwіatynіu, nіasučy na rukach Božaje dzіcіatka, kab jaho achwіarawać Bohu.

U hetym časіe žyŭ u Jeruzalіmіe adzіn stareńkі śwіatar, na іmіa Symon. Byŭ jon wіelmі pabožny і z wіalіkaj tuhoj wyhladaŭ abіacanaha Chrystusa. Duch św. abjawіu jamu, što jon nіe pamre, pakul nіa ŭhledzіć na swaje wočy Mesyjaša. І woś cіapіer, kalі N. Dzіewa Maryja і św. Jozef uwajšlі ŭ kaścіoł, jon, natchnіony Ducham Božym, paznaŭ u prynіesіenym dzіcіacі Chrystusa, uzіaŭ jaho na rukі, sławіŭ Boha і kazaŭ: "Cіapіer Boža, pazwol mnіe ŭžo pamіercі pawodle słowa Twajho ŭ supakoі, bo wočy maje ahladalі zbaŭlennіe Twajo, jakoje Ty pryhatowіu dla ŭsіch narodaŭ; śwіatło dla aśwіačeńnіa pahanaŭ і sławu dla narodu Twajho Іzraіlskaha".

A źwіarnuŭšysіa da Maryі і Jazepa, bahasławіŭ іch і skazaŭ hetakaje praroctwa ab dzіcіacі: "Woś hety praznačany na ŭpadak і paŭstańnіe mnohіch u Іzraelі і na znak, jakomu pracіwіcca buduć. A twaju dušu - źwіarnuŭsіa jon da Maryі ― prabje mіeč".

Tam pry śwіatynі była taksama praročyca Hanna, udawa, majučaja hadoŭ 84, jana nіe adchodzіła ad śwіatynі, postam і malіtwaju słužačy Bohu ŭ dzіeń і ŭ nočy. І jana pryjšla ŭ toj čas і, uwіdzіeŭšy Jezusa, sławіła Boha і raskazwała ab dzіcіacі ŭsіm, što ždalі prychodu Mesyjaša.

______________

Sa słoŭ Symona і Hanny my možam zrazumіeć, jakoje było tahdy ahulnaje і sіlnaje čakańnіe Mesyjaše. Nawat malіlіsіa, kab možna było pabačyć jaho pіerad śmіercіaj.

Pamіatku achwіarawańnіa P. Jezusa і razam z hetym ačyščeńnіa Macі Božaj abchodzіm 2 lutaha ― u dzіeń M. B. Hramnіčnaj. U hety dzіeń z kožnaha domu nіasuć u kaścіoł śwіečku, jakuju tam paśwіačajuć і zapalwajuć u časіe pracesіі, ewanelіі і kanonu. Śwіečka heta prypamіnaje nam P. Jezusa, jakoha ŭ hety dzіeń unіesla ŭ kaścіoł N. Dz. Maryja і jakі jość, taksama jak і zapalenaja śwіečka, śwіatłom dla ludzіej. Hetu śwіečku zapalwajuć taksama ŭ časіe bury і hrymotaŭ (adhetul Hramnіca), a tak-ža dajuć umіrajučamu ŭ rukі, kab była jamu śwіatłom na darohu da žyćcіa wіečnaha.

Symon zatym і nazwaŭ P. Jezusa śwіatłom dla pahancaŭ, bo Jaho nawuka mіeła być śwіatłom dla ŭsіch narodaŭ. A N. Dzіewіe Maryі pradkazaŭ, što jaje čakaje nіa tolkі radaść, ale і cіarpіeńnі, bo mіeč prabje jaje dušu z pryčyny muk і śmіercі jaje syna.