asót — „ja rastú dálej, báčuć mianié lúdzi radziej, ale músić majé špílki dyk daužéj pómniuć ad krapíŭki“.
Jak raz na toj čas patsłúchała jich hútarku małája Marúta i kážeć: „Nia chwalícisia: abója wy rabója! Matúlka kazála, što was abódwych s karénniam wýdziare“.
Tatúlku, chóču ja čytáć;
Tatúlku, chóču świet paznáć;
Tatúlku, jéchać chóču praz móry;
Tatúlku, abáčyć chóču hóry;
Jak ja búdu wučónym, tatulku,
Kuplú tabié tytunú ŭ lúlku,
Kuplú jaščé kažúch biéły,
Dyj armiák sukónny céły;
Kuplú saróčku nówu,
Dyj sóšanku klanówu.
Pačniéš, tatúlku, haráć
Dyj synká spamináć.
Matúlku tož lublú,
Čyrwónu chústu kuplú,
Chwartušók rabiéńki,
Andarák paławieńki;
Páciarak nie adzín šnurók
Kúpić dla ciabié twoj synók.
Tólki čytáć nawučýcie,
|