Старонка:Pierszaje czytannie dla dzietak biełarusoŭ (1906).pdf/13

Гэта старонка не была вычытаная

rawiél?“ „Jak máješsia Čápla?“, — „Waźmi mianié zámuž za siabié“. „Twajá šýja dóŭha, i sínia, i krywája, i samá ty harbátaja; takóje mnie nie patréba“.

Chaciá byłó i stýdna, adnák Čápla paplałásia ciéraz bor nazád u swój dwor. Skóda stáła Žuraŭlú što nia ŭziáŭ Čáplu biédnuju i znoŭ pašóŭ jon tóju sámaju daróhaju. Cipiachú, lipiachú, siem wiarstóŭ pa machú… Tak céły wiek swoj chadzili janý adzín da adnahó u swáty i takí na abódwych kancóch bałóta astalísia jich cháty.

Hórka rédźka, dy jadúć,
Kiépska zámužem — dy jduć,
Choć za wałá, tólkib ŭ cháci nie byłá!

10. Kurýca i piatúch.

Kurýca i piatúch znajšlí pabíty harščók. Pierawiarnúli daharý dnom, ulézli ŭ jahó dy dawaj skakáć. Skáčuć, skáčuć, ažnó lacić múcha. Pastúkała ŭ harščók: stuk, stuk, i pytájeć: chto tam skáčeć?

Kurýca z piatuchóm.

— A ty chto?

— Paniénka Muchóŭskaja.